O utopených duších … létajících rybách ….
O utopených duších … létajících rybách ….
.
Prázdno
srolované do ruličky
šnečí ulity
kde žádný živočich
... nepřebývá ...
Lastura
zavinutky
s zakletým šuměním příboje
... v hlavě ...
Chtěl bys dnes
jako legendární odsouzenec
na svou obhajobu
zasadit strom korunou dolů,
do pukliny ve skále
a nechat kořeny
zazelenat listím ….
jenže čas,
dávno bez užitku
rozprášil staré plody
a nové sklizně
se z kořenů
... nedočkáš …
Jen
kolébání moře,
a důvěrně známé nábřeží
neurčitého stesku
a létající ryby
dál zakrývají oblohu
.. a pro jejich těla ...
.... za obzor ...
... ... nedohlédneš ...
*
*
.
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Kdo jsi? ...jak chytáš?...ty malé pocity obrovsky nevšedních chvil...neodpovídej...to jen můj výkřik vděku, ne úcty
01.10.2008 21:43:00 | Portobella
Tebe k stáru nakopla Muza poetica lyrica. Je to tak hluboký a čistý...že zírám...
28.09.2008 14:01:00 | G.P.
tak tahle se mi líbí hrozně moc - nebudu vybírat tu NEJ část, musela bych to ve finále opsat celý... :o)
25.09.2008 13:57:00 | hanele m.
..jak omamné bylo by..vidět za obzor..
..kde ostrý vítr..roztáčí hlínu noci..
..a písek dne..
..a kde stiskem..hněte osud..
..snad dávno..steskem utočený..
24.09.2008 21:10:00 | isisleo
přesně tak se cítím, jako kdyby mi létající ryby zakrývaly oblohu...
24.09.2008 19:15:00 | Michal Kvido
...skvostný začátek, skovstný střed, skvostný konec...celek jako drahokam...:-)
24.09.2008 13:50:00 | Lota