Vrána..

Na větev v parku,
sedla si vrána,
černočerné peří,
blýskavý pohled
a smířený úsměv snad.

Pohlédla k lavičce,
kde kdosi seděl,
pak výkřikem,
vzbudil se
a bez jediného slova,
bez otázky či vyděšení,
následoval kroky,
vedli jej pod ní,
pod vránu čilou,
se kterou živí,
nikam nejdou.