Bez ničeho
Bez ničeho
- na kost holá.
Jen pulzy bolesti
vpravo za okem
říkají mi:
žiješ.
Bráním se
nedoufat.
Ale každý nádech,
mrknutí oka,
to všechno mě unavuje.
Vím,
co chci,
ale nemůžu to mít.
A to vědomí,
to hrozně bodá,
řeže,
bere klid.
Zase bez ničeho,
na kost holá,
stojím na úpatí.
Musím uvěřit,
že horu hoře zdolám...
I když závratí trpím,
nelze zastavit.
Zbývá mi jen – jít.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Je to dávno co jsem psala, že píšeš krásné úvahy, příběhy a básničky... Můžu s radostí říct, že mě tvoje díla nezklamala... Naopak.. Líbí se mi čím dál více !!! JEN TAK DÁL :)))
02.10.2008 20:16:00 | JiTuŠaK
...dodatek: jak se řéká, život jedním nezdarem přecik nekončí, ještě přinde mnoho pádu, ale jistě víc vzestupů! Pořád člověk musí dál, dopředu a zpět se už nevracet.
27.09.2008 13:46:00 | NikitaNikaT.
Ano, někdy se člověk musí prostě zapřít, zatnout zuby a jít dál ...
27.09.2008 13:45:00 | NikitaNikaT.
tohle je velmi pekne, citim z toho ten smutek,ale zaroven vyrovnanost...
26.09.2008 11:00:00 | saddova
Po Waywardovi už asi nemám co říct, jeho koment tak nějak obsahuje to, co chci říct já..tak také za sebe ti popřeju mnoho štěstíčka ;-)
25.09.2008 13:09:00 | Chancer
Vynikající báseň... o umírajícím srdci..., které chce přece tolik žít...
Už jsi zahájila jeho léčbu jedním, alespoň jediným dnem v týdnu tráveným jinak, než v propasti životamlčnosti? :-*
24.09.2008 23:40:00 | Levandule
...pofoukat bolínko někdy nestačí,vyplakat slzy nestačí,
doufat a věřit nestačí...přeji ti štěstí,to stačí
24.09.2008 21:03:00 | WAYWARD