Zvadlý květ
Zvadlý květ
a ševel hlasů prozradí,
že sedím v nočním baru
jako sníh na čerstvém jaru
- tam také pod bílou peřinou
klíčí květy, pak se vyřinou
k nebi - jako kurýři
co chladem honem zavíří.
I ve mně kvete květina
- je stejná, je nejiná,
dravě snaží dostat se ven.
/Ozývá se dlouhý táhlý sten./
Tam uvnitř skoro nedýchá
- však ona se popíchá
o mého srdce trny,
co zapletla jsem si do koruny.
Stanu se mučednicí!
Bez šatů a bez střevící
poputuji sama světem
s oním zvadlým květem.
...protože to, co jsme vytvořili,
ničíme s největší chutí...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Našel jsem si tam pár hezkých obratů, líbí se mi hlavně začátek. Ale přijde mi, že celkově tomu něco chybí, nenašel jsem si v tom pointu. Dovětkem mi pak připadá, že narážíš na něco, co v této básni není obsaženo a tak mi chybí souvislosti. Ale možná jsem to jen nepochopil :o)
29.09.2008 14:00:00 | Strix
Celkem bolavá básenka, je to hodně pocitové, má to myšlenku ... snad vzejde nový květ.
27.09.2008 19:46:00 | NikitaNikaT.
Fail neni to spatne, jen nektere vyrazy mi neprisly cestinsky moc vydarene :) a to v zavorce s mi prijde nadbytecne, jinak fajne
26.09.2008 13:18:00 | saddova
Na ničení vlastních věcí máme právo, ale ne vždy je to tak snadné..každopádně za pořádné zamyšlení to stojí. Nebo je to přímo nutné :-)
Díky, pěkná básnička
25.09.2008 13:06:00 | Chancer