Sama v životě

Jsem tady sama a nikoho nevidím
s prázdnýma rukama, s nikým tu nemluvím.
Slta ta sltou mi stéká po tváří
a já se nezmohu na v očích záři.
Myslím na to, jak byli jsme spolu,
jak táta, máma i já šli jsme k molu.
Tam objali jsme se a hleděli v dál
až slunce zapadlo, my stáli jsme tam dál.

Až jednou přišla jsme domů
a nikde neviděla vás,
jen pár policistů,
já nevěřila už v nás.

Řekli mi co se stalo, brečela jsem moc,
pak volala jsem, však nikdo nepřišel mi na pomoc.
Všichni opustili mne, na sbětě nemám už nikoho,
pak v životě prát se mám, se já ptám: "Za koho?"

Na světě jsem sama ani přítele nemám.
Co staral by se o mne, všichni záviděli by nám.

To se ale nestane!
Že se mě kdo zastane!