kafíčko...

Kdo jsi,
když mé oči nevidí
srdce ale roztančí se
při pohledu zářivém?
Kdo jsi ,
když bloudím v snění
hmatatelné nic není
písmenka od tebe
tvář mou v úsměv změní?
Nejsi únik v beznaději?
Možná bych měla znát hlouběji
kdo jsi
v mém prázdném pokoji,
kde paprsek slunce
prokoukl skrze mé rolety
(za to můžeš právě Ty)
Kdo jsi,
když ztuhlá má duše
zase je tvárná.
Kdo jsi
jenž do mého nitra
tóny čisté zpívá...
snad jednoho jitra
brána k lásce najde klíč
a strach vkročit dovnitř
bude pryč...
a já se konečně dozvím
kdo jsi...
ale zatím nech mě houpat
jen tak maličko
nejsem ještě připravena
dát si s Tebou ,,kafíčko":-)))