Při sobotě.

Při sobotě o poledni,
v krčmě sednem ku vínu,
tak jako noc přijde po dni,
spláchnem v hrdle zeminu.

Lep domova změnila se
v trpkou příchuť jeřabin,
z ocelený v kamikadze
vzpomínek se nezbavím.

První pohár okřál rety,
a chvěv ruky pominul,
druhý omladil nám rety,
druh druhovi prominul.

U třetího víc než zdrávo,
srdce prudce zatepe,
při čtvrtém už zvykem dáno,
zpět pomyslím na tebe.

Nač minulost,ta k čemu je mi,
přítomnosti jsem si jist,
než klesati z výšin k zemi,
tne pátý do suchých míst.

Nálada ruch víc a více,
do zpěvu se vkrádá ret,
na stole kouřící svíce,
vsákají kouř z cigaret.

Nečítaje další množství,
konce bych se nedočet,
věřím v štěstí ve svém ostří,
tupých všade bezpočet.