RÁNA NEJSOU ŠPINAVÝ

Křídla perutí,
čím víc chceš řvát,
tě opustí,
to si můžeš přát.

Poznáš to nic,
nad hlavou máš,
mávej křídly víc,
duši sílou dáš.

Je to ještě noc
a bije do očí,
síla dává moc,
a tvoje dny se rozpustí.

Večer ven nesmí,
květy nálad mých,
Slunce rosu nesní,
z barev nebeských.

Poznáš to nebe,
pod nohama půdu máš,
vypůjčím ti sebe,
ozvěnou se ptáš.

Je to jako den,
rána nejsou špinavý,
vítr obletí zem,
s vesmírem se propojí.