Park s andělem

Sluneční paprsky hladí mé tváře,
pokaždé ráno, když ve městě svítá,
západy slunce tu provází záře,
večer hmyz noční oblohou létá.

Někdy jdu projít se za město dál,
do parku se sochou malého anděla,
v noci se o parku sen mi zdál,
procházka parkem mi dlouho už scházela.

Anděl z kamene má rozbitá křídla,
dívá se na mě a smutně se směje,
výzdoba parku značně zchudla,
někdo park znetvořil pomocí spreje.

Nemůžu opustit nikdy ten park,
kterému soužit se samotou je údělem,
prosím vás horoucně, nechte mě tak,
prosím, nechte mě v mém parku s andělem.