Oheň

Černým a žlutým světlem oheň tmu proráží,
Tím bolest a strach se snaží trpělivě porazit.
Stejně jako voda na molo neustále naráží,
Vzpomínky se mě snaží na lopatky složit.

Oheň uhasíná, je čas jít sny snít,
Sny o lásce, naději, o cestách života.
Už dávno vím, není lehké člověkem být,
I když hvězda přátelství se vesele mihotá.

Pouze pár zbylých nespavců zde zůstalo.
Při zvuku šesti strun tu ve tmě vzpomíná.
Sou to ti, co je dost životních zkoušek potkalo,
Ti jejichž cestu štěstí bohužel často nemívá.

Pomocí větru kdosi oheň opět rozfoukal,
Ohřál tak těch pár neporažených poutníků.
Těžko najít ty, kdo jim kůly do srdce natloukal.
Nepomůže ani vůně ďáblových doutníků.

Černým a žlutým světlem oheň tmu přepadá,
Poutníci teskné písně už dozpívali před časem.
Na novou cestu láska sílu jim dodává.
Každý jde jinudy za svým duševním hlasem.