útočiště

Kroky své vplétám
do větrů z polí,
a tiše naslouchám
ševelu větroví,
v dlaních mých
hlína se myšlenek drolí,
poslouchám věty
jež běžně nikdo nepoví,

vnímám chlad večerů ,
co k nám chodí,
toliko zebou
nejenom na těle,
i ztěžklá slova
co hromadou vět se brodí,
u krbu teplého
pak vídám rád přátele..

se sklenkou čirou
a s nápojem z révy,
v plamenech šeptáme
si své příběhy,
a vzácné chvíle
nám naplní cévy,
těm vteřinám hřejivým
patříme jenom my ...