Pověst o obléhání Brna

Poslechněte si zvláštní příběh
z dávných dob naší historie,
který mě vždycky zajímal.

Jak Torstenson,
švédský generál,
u hradeb Brna lačně stál,
rodné mé město dobýval
a jak mu konec obléhání
petrovský zvon
chytře "odpískal":

Když generál s armádou plnou zbraní,
kanónů, mušket, mužů svých a děl
poprvé Brno s hradem uviděl,
jen pod vousy se slastně usmíval:
Ha ha, do tří dnů tuhle myší díru dobydem
a hrad - ten nejpozději za týden!
Jak řekl, tak i udělal.
Však malinko se zmýlil generál
a podcenil svoje síly snad.
Jen před hradbami musel zůstat stát
a Brno ne a ne se vzdát.

Doba se protáhla na čtyři měsíce,
Švédsko už tohleto obléhání
přišlo na pěkné tisíce.

Tak obrátil se na nohsledy
a stanovil lhůtu generál:
Zítra začneme s obléháním
hned rychle zčerstva, za svítání
a vtrhneme na Brno naposledy.
Buďto se do něho dostaneme,
než z Petrova poledne oznámí nám zvon,
a nebo navždycky odtáhneme.
Tak znaveně pravil Torstenson.

Nemohl tušit slavný generál,
že pekařský učeň velmi blízko stál,
odvahu kde se dalo posbíral
a do bran bolavého města,
kam vedla jedna tajná cesta,
se zprávou cennou rychle utíkal.

Pak přišlo ráno.
Z posledních svých sil,
každý z mých předků zbraň svou uchopil
a za Brno se v potu tváře bil.

Bylo však ouvej v úzkých uličkách,
začalo hořet, město halil dým.
Vojáci s cílem černým, krvavým
nutili Brno konečně se vzdát.

Však náhle nad hlavami vojska
zazněl zvučný hlas.
To brněnské posádky velitel,
ač hodiny značí jedenáct,
malou lest na Švédy vymyslel.
Z Petrova zvony poledne všem hlásí
a také svobodu a víru v lepší časy.

Švédové tiše jen sklapli uši
a Torstenson slovo své dodržel.
Víckrát ho tady nikdo neviděl.
Odtáhl s vojskem pryč a s prohrou v duši.

Na památku v ty těžké časy
poledne v jedenáct dodnes hlásí
petrovské zvony nad městem -
- svobodu, lásku lidem všem.