Vrcholy moře

Za sladkého svitu hvězd,
já, poutník hledím do neklidného obrazu nebes.

Osamocené vlny moře v přívalu odhodlání,
doráží na nelítostné štíty kamenného pobřeží.

Avšak já snílek sním dál,
obklopen světem v němž jen žal a utrpení znám.

V dálce moře neklidně zpívá,
sladkému šumění příboje naslouchám.

Zavřu oči a naslouchám dál,
jasná melodie života mnou opět proniká,
když moře hmotnému světu se odvážně vzpírá.

A jak plyne čas,
píseň andělů zazní skrze moře zas.

Otevřu oči a pochopím,
že svět bez moří a oceánů,
je jako vyprahlá duše kráčející ve věčných temnotách..