vztek

Vztek

Oheň v očích tvých,
Už nejsi pánem slov svých.
Ruka kroutí se v pěst,
Všechno chtěla by jsi ze stolu smést.

Přátelské oči tě chlácholí,
Neříkej prosím nic ať to nebolí.
Tvůj jazyk je od teď jedem,
Prosím nepouštěj zlobu ven.

Vím ,že chceš roztrhat mě na kusy,
Vím ,že nenávidíš mé slovní pokusy.
Prosím dýchej z plných plic ,
Dej mi ruku nechci víc!

Utop se v mých očích najdi klid,
Tak prosím přestań mě bít.
Ležím už bezmocně,
Nekřič ,že se tvářím nemožně.

Ret zkrápí krev,
Proč jsou pryč sliby ,sny ,krásný zpěv?
Na tvé tváři podivná grimasa ,
Jsi jako kostra bez masa.

Nepoznávám tě ,tvé vlasy vlají ve větru ,
Kam zmizla kráska ve svetru?
Nade- mnou je teď dcera strachu,
Máš to spočítané brachu.

Už matně vidím tvou tvář,
Kam zmizela ta krásná zář?
Šílená bolest proniká do těla ,
Máš už co jsi chtěla?

Dáváš mi poslední ránu,
Nejvyšší čas modlit se k pánu .
Odhazuješ zkrvavenou tyč,
Co se děje proč nejdeš pryč?

Sedíš teď u ležící trosky,
Nebreč už vrhla jsi kostky.
Lituješ držíš bezvládné tělo,
Pot zalívá tvé čelo.

Já sedím nahoře na mraku,
Ty prcháš do prvního vlaku.
Vyhrál vztek z tebe stal se zběh,
Život mění se v peklo čeká tě už jen běh.