Já...
Já...
mluvila jsem a jako bych nic neslyšela,
ani nevím zač,
slyšela jsem ale slova ve mě neuvízla...
ale ne, tohle nemá cenu,
už ani v básničkách nemám něhu,
ani nevím jak už psát,
jak písmenka sem dát...
jednou ale napíšu básničku,
o krutosti lidí,
bude to jako bych složila vábničku,
do světa duší...
budu lákat všechny smutné,
a pomohu jim s láskou,
pro mne je to velmi nutné,
aby život nebyl jen velikou vráskou...
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Moc krásné předsevzetí...Smutku spousta, teď světem letí. Budeš potřebovat hodně síly, i proti těm, co zatratili lásku...
30.08.2005 11:23:00 | Krtica
Kašlu na smutné a nechám je v zatracení,
život přeci o tomhle není.
Dobrá báseň. ;)
30.08.2005 10:39:00 | Núrnen
budu lákat všechny smutné,
a pomohu jim s láskou,
pro mne je to velmi nutné
30.08.2005 09:08:00 | WWW
Jistěže i pro tebe je mé prosté veršování,
nezáleží jen na věnování,
když můžeš si z něj něco vzít,
velkým darem mě dokážeš potěšit :o)))
30.08.2005 07:42:00 | Cecilka
Život je krásný, nemaluj si vrásku na čelo,
podívej, zrovna babí léto kolem letělo,
spousta krás, stačí mít jen oči otevřené,
pak i do nás se pocit krásný vejde, a ne že ne! :o)))
Posílám na dálku usmívání! :o)
30.08.2005 07:04:00 | Cecilka