Básník

Píšu ti báseň a stejně vím
že nebude se ti líbit
jsi totiž Básník.

S mistrnou fantazií
vkládáš slova na papír
a já? To neumím.

Snad pro ty sny
co rozplynou se v páře
a pro ten úsměv
co mizí mi z tváře.

Byl jsi to ty
co napsal jsi sbírku básní
pro svoji lásku
ztracenou.

Na co jí teď jsou.

Snad pro připomenutí
její pomíjivé krásy.

Však píšeš také slova jiná
o světě, na který se zapomíná
o Veronice, co rozhodne se zemřít
a v ruce držíš Poutníka.

Já být tou dívkou
byla bych šťastná
a nikdy nechtěla jiného mít

kdo k nohám básně
místo růží nosí
umí snít.

Ale já vím
ty by ses smál
a básně své
budeš psát dál...

Jsi totiž Básník
co v očích má krásu
a další dívce
přinese spásu...