Tichá samota

Tichá samota

Na stole zbyly jen prázdné sklenice,
zbylo jen ticho,
které slyšet bylo nejvíce,
jen ten hluk zanikl,
jak v trávě zrnko pšenice.

Je těžké zůstat sám,
když mnoho lidí bylo kolem,
jenž i večeřeli za společným stolem.

Však samota nikdy dlouho netrvá,
pokud není žádaná...
zmizí a zabarví nás jen,
jak ranní kávu smetana.

Těžké dny každý někdy zná,
ale zůstane čest tomu,
kdo přesto velké srdce má.

Kolik jen trápení,
než přijde jasné znamení,
a noc v duši v jasný den se promění,
pak přijde náhle zjištění,
že nikdo není sám.

A je to jen pocit,
který pomine,
když se oči otevřou.
Tak jak přišel se i rozplyne.