...musíme jít...

Na cestě za láskou
do touhy těla odění.
Mučeni okovy předsudků
spolu na věky spojení.

Bez šance na změnu
osud nám ji vzal.
Bez možnosti návratu
půjdeme stále dál.

Proto tedy pospěšme
moje dlaň tvou hledá.
Než tahle noc tmavá
jitru svou moc předá.

Sečíst vítězství a ztráty
chvilek krásných setinky.
Svoje srdce vysmýčit
do alba vložit vzpomínky.

Jsi to ty, jsem to já
kdo po boji tu leží.
Jsi to ty, jsem to já
čas tak neúprosně běží.

Za okamžik s tebou
všechno ti dám.
Za ten moment jediný
všeho se vzdám.
…moje Heleno Trojská…