Noc ve svém plášti
tichým svědkem jejich splynutí.
Rty procházeje bosý po jejím těle
jak po rozkvetlé louce,
voní heřmánkem a trochu šalvějí.
V objetí omamných tónů ---
volně --- volně --- rychle
...rychle...
tancují,
propadají se do hloubky milostného spojení.
Tichý tlukot srdcí,
v zajetí tangového napětí,
rázem uvolňují do rumbového splynutí.
Tančí těly a stíny malují,
v záblesku nového dne po obloze,
... mraky ... milují.
Umělec posledními tahy štětce
blíž a blíž
k utopení, /v slastných pocitech/
ranní rosou němé výkřiky vyvrcholení
prostupuje hmotou ...
Sní o nekonečnosti okamžiku,
o konečnosti vesmíru,
o nádherné hvězdě, která se právě zrodila
uvnitř jejich srdcí ...
Prostě se nedalo odpovědět jinak než jednou mojí starší básní :o)
******************************
Mlha se rosí na víčkách padlého listí
bosé nohy se míhají cukrovou jinovatkou
Z nebe žhne sníh s výbuchem dopadá
na bříška malíčků nočního motýla
láska se rodí - vesmír začíná
01.10.2008 23:14:00 | Noc17
Hmm, vesmír..prý existuje i nějaký vnitřní vesmír..stálo by jistě za to ho prozkoumat, ale nevím jak :-)
01.10.2008 16:33:00 | Chancer
Šťastné to okamžiky... :-) (ale o konečnosti vesmíru bych radši nesnila :-D)
01.10.2008 07:36:00 | Levandule