Sen

Měl jsem sen,
létal jsem.
Tam a zas sem,
a pak oknem,
ven.

Ven do přírody,
do pohody.
Všude zeleň, stromy,
veverky, vrány,
krávy.

Dívali se na mě,
já zas na ně.
Bylo mi pěkně.
Jak jen je na světě,
krásně.

Náhle mrak,
mrak, mrak.
A další mrak,
další mrak,
mrak.

Byly černé,
některé.
Jiné hnědé,
naprosto tmavé.
Temné.

Zvířata utíkali,
stromy, kytky,
pomalu vadly.
Pomalu se objevovaly,
zlé myšlenky.

Svět byl smutný.
Už ne tak úžasný.
Už ne tak krásny.
Už ne tak jasný.
Čistý.

To lidská blbost,
lidská chamtivost,
stvořila mraku dost.
Mám na ně zlost,
je jich už dost.
TAK DOST !