Člověk musí jít dál,a asi i sám

Pod svící tma,
duše spočinula,
u temnýho dna,
prachem zavířila.

Upadla tak hluboko,
konce nedohlédla,
smála se jen na oko,
tmu však neprohlédla.

Chlad plíživý,
srdce pevně svírá,
kdo ji teď oživí?
Oči neotvírá.

U dna se krčí,
pod nohama pevná zem,
kdy už hlavu vztyčí?
A ukáže všem!

No tak,zviř prachem,
odraž se!Už čas uzrál,
i když je vzduch cítit krachem,
člověk musí jít dál...třeba i sám.