Oslovená bouří...

Oslovená bouří v blesku svítá,
myšlenka ztopená svíce knot,
vítr napomáhá,ruka kmitá,
bodaje co přijde k noži hrot.

Srdce sbohem hlásí v tůní kala,
v roztržených šatech na těle,
zpět si to bereš co jsi dala,
zaplakly tvé oči nesmělé.

Mrtev padám k zemi,stále žiji,
neboť jedno srdce zbylo mi,
dřív jsme z jedné číše vodu pili,
dnes proletá krev ti nestačí.

Vem si co ti patří,tvar z kamene,
příliš často k zemi padal jsem,
dáš-li ho jiněmu,zkus plamenem
říznout do něj pár slov jaká jsem.