BÁSEŇ

°°

tvá slova
jako podzimní listí
jejich posedlost
šalebným mámením
zlata i krve
šeptem splývavá harmonie
erotického šera

tvá slova
jako spadlé listí
bez svící
jen přísvit osamělých hvězd
zůstává opium průsvitných sárí
na ňadrech zralých dnů
. . .
tvá slova
ovlhlá dušičkovým smutkem
vyhřezlých bolestí
chovaných ve škatulkách strachu
že zítra už nepřijde
a nedotkne se tě ani stín
schlíplé minulosti
a nebude třeba prosnít chladné noci
aby se dalo žít . . .

ve tváři čtu ti
a defilé marnosti
v táhlých dozvucích
jako dým
dohořívajících ohnišť
krade se v tajemných smyčkách
při zemi
jako skrytý lovec
čekjící na kořist
v houštinách

nepřestáváš
marnivě doufat
že až se příště narodíš
snad bude líp

ale víš s určitostí
že ještě bude . . .
. . . třeba jen nějaké zítra . . . ? . . .

°°