Táta

Můj život byl (je) rána za ránou
Největší asi že já přestal být synem a ty tátou.
Znáte to prázdné místo po někom tady?
Co je po smrti jsou jen dohady.

Rok už to bude rok, a tak to bolí
Už je to rok, co oči jsou sušeny solí
Hloupá iluze že se ze snu probudím
A tebe jako obyčejně s aktovkou ve dveřích uvidím.

Chtěl bych zase slyšet tvůj hlas. Trpím však.
Když na tebe dopadne sluch či zrak.
Nedokážu dlouze hledět na mé pásky…
Kam hrabou se příkoří a nenaplněné lásky?
Pustím-li si kazetu s časem kdy jsi byl.
Žiješ opět žiješ, pak stisknu stop, jako bych tě zabil

To je ta díra v duši to je ta prázdnota
Život bez rady, otcovského motta.
Dřív jsem měl víc poslouchat, víc pozornosti.
Možná jsi říkal osvětlující životní moudrosti.
Myslel jsem snad „ času dost “
Ted místo času tlačí mě úzkost.

Nevím o co žádám, možná o odpuštění
Že tvá smrt mne probudila a uvrhla v bdění
Ale proč tvá smrt?!?
Byl jsi nejčestnější, nejhodnější a k tomu byl jsi mým otcem a na to jsem hrd!

Nemohl jsi to dělat lépe, to nešlo.
Dal jsi jen tolik co se do mě vešlo.
Mohl jsem já být lepší syn?
Ano mohl a to není výčet vin.
Odpuste vy němá ústa a hluché uši,
odpuste že mi srdce stále buší.
Přijde čas kdy budeme opět spolu jak se na syna a otce sluší.

Zatím spi klidně já jdu už…
Klíčem se mi stane jed, lano či nůž
Vím kde klíč leží a kde brána.
A vím že mou duši odnese černá vrána.
Tak spi klidně, já už jdu
Spi klidně, já už jdu