Stíny

Tesknoucí se bříze chtivé slávy,
kreslí v písek větví rým.
Tráva v rose plné svěží vláhy,
zatroubí do mraků dým.

V rytmu hudby tóny uchem víří,
zrcadlo rybníku mění vzhled.
Krokem v tanci k břehu kvapem míří,
stíny trousíc cestou led.

Uschován šerem za stíny jdu směle,
měsíc bol v duši nezhojí.
Po stopě ledu chladící v těle,
se k rybníku kroky mé nebojí.

Na boso travou mně chodidlo zebe,
měsíc čte prózy,rty šeptají.
Společně s hvězdy vysnil si nebe,
pozemské peklo však čekají.

Do bubnu větru ke stínům z boku,
jsem přidal se tiše k nim.
A na skle rybníku v mlhavém oku,
viděl já o čem sním.

Děvče jež k panně zář modlilo se,
na lásku novou se těšíc.
O písní které teď zachtělo se,
vytančit tón ze zón pěšíc.

Zlíbílo bříze se nové písní pěti,
jak nový život v klíně mámině.
Další sloka písní uvítala děti,
šťastné obličeje na vodní hladině.

Ukončila bouře ten orchestr zrána,
blesk sťal břízu v půlce vět.
Verše v písní stroze ukončila vrána,
ty však už znal můj děd.

Mizejí stíny v peklo i nebe,
led taje ránem ve slunci dých.
Společně s hvězdy jsem vysnil si tebe
a uschoval do veršů svých.