Blues o staré viole
Blues o staré viole
rolují cesty
spousty kapek
a struny slunka
spí pod rohoží
--
Mám krásnou violu
se sklerózou
jak je stará
ale bojím se jí dát pryč
a tak ji přenáším
z místa na místo
z díry do díry
šoupu s ní
A vždycky když je zima
až slova se lámou o rty
si ji vezmu jako děcko
na klín
a hraju smutnou a teplou melodii
o jejích rukách
a o ní samotné
Až nakonec
- věřte nebo ne -
mi samo nebe
s tou spoustou hvězd
zaswinguje
nějakou tu moji oblíbenou
a já pak budu usínat
a myslet na ty
momenty
co mě kdy sebraly
a přepadly
na všechna ta kola
co jsem roztáčel
Ale hlavně jí neříkejte
že jsem usnul...
řekněte jí
že jsem s ní jen přestal
pohupovat
odkládat ji a
znovu si ji brát
protože po mně přijdou
zase jiné ruce
a dlaně a prsty
které sotva od mých
rozezná...
***
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
... pohladím svou violu ... třeba ji už zítra bude mít v rukou někdo jiný ...
07.10.2008 15:25:00 | JardaCH
lámu paprsky slunce
na podpal
abych tě zahřál
mezi zdmi
směle pak půjdem
na popravu
na lince věku
nevšední
06.10.2008 16:34:00 | HarryHH
Povedené, citlivé dílko. Hluboká myšlenka, lehký smutek, ale také pohoda na mne dýchá. ST!
03.10.2008 12:58:00 | NikitaNikaT.
Dneska jsi to první a poslední, co jsem si přečetl a naprosto mi to stačí.
03.10.2008 12:44:00 | smudlinek
Jako když přilneme k milým lidem i k věcem oblíbeným to není jiné Též se pouto vytvoří a věci s námi i hovoří,či my k nim.
03.10.2008 12:11:00 | s.e.n
...ten příběh snad znám...svoje staré violoncello dávám sem a tam...jen takhle to básníku napsat nedovedu...:-(((
03.10.2008 12:00:00 | Lota