Štěstí a Neštěstí

Na úpatí hory Kléz,
žije drak Rydéz.

To jest mladý drak,
už má dobrý zrak.

Je rudý jak čistá krev,
jen modrá očka má
a ten jeho řev,
lidský život ho zajímá.

A tak si řekl.
Nejdříve si klekl,
z jeskyně vykoukl,
po kraji se rozhlédl.

,,Chci vědět jak žijí lidé,
Je mi tady dlouhá chvíle!“

Tak šel dráček,
Do batohu sbalil fráček.
Šel zoraným polem,
zalesněné kopce byli kolem.
Došel do vesnice Koraly,
kde před ním všichni zdrhali.

Když tu náhle,
dívčí hlas řekl ,, Pane“
Rydéz se otočil,
k hlasu vykročil.

Tu předním stála panna krásná,
plavé vlasy ve větru vály,
její tvář tak jasná,
sluneční paprsky si s ní hrály.

V tu se pohledy spojily
bolest na hrudi oba cítili

Náhle k zemi drak klesl.

Lidé s jásotem přiběhli,
Na smutnou pannu hleděli.

Jiná dívka přišla
(přivřela oči)
a Rydéze pohladila
lidé s údivem pozorovali
dračí křídla se pohnuli

Drak se vzepjal,
dívku radostně objal.

Pak rázným krokem vyrazil,
do dalekého království dorazil.

Divil se,
že se ho lidé nebáli
a děti si sním hrály.
Šel ke králi
dvořané se mu klanili.

Král se zděsil,
Rydéze oběsil

Houpal se na šibenici ,
ta dívka mu přinesla kytici.

Lano přeřízla.
Na hruď se mu vrhla.

Dech se ji krátil,
žal ji schvátil.