Po válce

A bylo ticho, byl klid.
Jakoby byl všude nastolen mír,
Ale zdání klame,
Nikdo se neusměje, když fotograf řekne sýr.

Je konec všech hrůz,
hrůz co zažívali každý den,
už je to pryč,
zůstane jen ten strašný sen..
co opakovat se bude noc co noc,
sen, proti němuž není pomoc.

Jako se kapka sladké vody v moři ztratí,
Jejich radost sotva přebije žal,
Ztráta blízkých strašně bolí,
Vůni svobody navždy zhatí,
Neboť jejich srdce spoutaná zůstanou.

A po tmavé noci nastane den,
Ne však světlý, jen ten,
Který ukáže všechno zlo a bolest,
Co spřádal si jako len.

Je to bludný kruh, ve kterém není důvod žít,
Za svobodu se již nemusí bít,
Však nemají teď žádný cíl,
Jen pohled na mrtvé oběti, co nechtěli se vzdát,
Jejich statečné obličeje se již nikdy nebudou smát.

Však odebrali se pryč s myšlenkou,
úchvatnou jako nebe,
Že pomohli světu k záchraně,
Byť nezachránili už sebe.