Táto

Vždyť víš,
vždycky jsi byl ten první.
Ať už to vezmeš odkudkoli.
Chráníš
chvíle, jež za čas odezní,
ve vzpomínkách-ty nebolí.

Jsou pryč
bezstarostné dny,
jenž trávili jsme spolu.
Jen křič!
Nevrátí se sny
zamčené v zásuvce stolu.

Kde je?
Klíč od toho zámku,
za nímž je naše minulost změněná v prach a bláto.
Co se děje?
Kdo obrátil stránku?
Proč se od sebe tolik vzdalujeme, táto?

Tak moc
chtěla bych vrátit čas
-být zas tím malým děvčátkem.
Zlá noc.
Neslyším Tvůj hlas-
-pohádku s modrým prasátkem.

Jednou
přijde ta chvíle,
kdy vrátím se zas k Tobě.
Blednou
/už jsou skoro bílé/
stále je střežím v sobě.

Obrázky
-musím jim dát barvu.
Potřebuju inspiraci-znáš to.

Nechtěl bys mi s nimi pomoct?

Mám Tě moc ráda, táto.