Povzdech.

Ti kdož sahají po bohatství nikdy neujdou pokoře,
Zlomený muž a haldy květin na dvoře.
Děti jež učili se jak život chutná,
Je to věc z cela smutná.
Smutno je mi z dlouhých let trávených s Vámi,
Nevděk světem vládne,ten snad odpověď dá mi.
Kdysi jsem četl báseň dědova mísa k poučení snad?
Na vlastní kůži poznat jak reálná je ta podoba,
Z prázdných slibů a nadějí,život jak prázdná nádoba.
Udělat tlustou čáru a nemyslet dál než dohlédnout se dá,
Nikdy neumírej však přijde chvíle tvá.
Vše jak bumerang se vrací k činům těch,
Však si vzpomenou na tu chvíli kdy otočili děj,
Snad jen povzdech,ale ty se netoč a raděj se směj.
Nedívat se zpátky,jít dál i třeba raněný,
Na to že život je krátký,a třebas i změněný,
Nedbej a směj se těm bláznům do očí,
Protože nevděk a život je sám zotročí