Neschopní závidí

Červené rtíky,
zoubků bílá záře
- vyšly přímo ze zubní laboratoře.
Na ušních lalůčcích stříbra třpyt
- snaží se, holka, prorazit.

Zazpívat , rozvlnit
tílka křivky svůdně,
obléct se nevkusně
křiklavě barevně,
jen ne, prosím, nudně.

Každý má nadání,
V každém cosi dřímá.
Chce býti Picassem,
ale zapomíná,
že je za vším dřina.

Pokývne z bouráku,
jenom tak při řeči
prozradí na sebe,
že je šéf nejlepší
místní realitky.

Že je mu dvacet pět
nikdo by nehádal.
Na dům a auto
pilně si nastřádal
poctivou prací.

Neumí jazyky,
rovnici spočítat,
tohle mu nebude
synáček vyčítat,
až mu dá miliony.

Každé ráno brzy vstávej,
na penzijní pilně střádej.
Uč, ošetřuj, v státní správě služ,
ukaž mámě, že jsi pravý muž,
bydlet ale budeš v starém paneláku.