Má podzimní

Je podzim,
slunce svůj boj vzdalo
na rudých stráních pohřbeno si létá,
že touživé je krásné
na sklonku dnů i léta,
teď divoké si mračna osedlalo.

Je podzim,
a vítr světem věje
pod skálu zalétne
a vezme lidem žal,
ze srdcí i z promarněných bálů,
jen o svobodě pěje.

Snad proto na podzim
v srdci teskno je mi,
pro sny se halím do bukových hájů
a pod tím měkkým,
jitřním slunce taju
a plakat
pro něj snad jsem zapomněla,
když bolest v srdci
pro život jsem umlčela.