Afrika

Ta krásná záře se rozlehla po celé zemi,
znamená jedno, slunce již jde spát,
i zvířata už odchází,
rodiče budou na stráži stát.

Celý kraj zvolna utichá,
je slyšet jen tichý šepot,
šepot stromů a mírného vánku,
všichni se už ukládají k spánku.

Tu a tam ozve se zamručení,
to když ošklivý sen se zdál,
mládě se však k mamince stulí,
a dál sní, jak si dneska hrál.

Náhle se ozve hrůzný zvuk,
celá země se zachvěje,
to přece ne, to není možné,
všem je však jasné, co způsobilo ten náhlý hluk.

A když po chvíli konečně utichne,
téměř každý cítí prázdno po tom,
koho tak strašný osud potkal,
s jak nelítostným vrahem se tváří v tvář setkal.

A než vyjde slunce,
všechno se opět uklidní,
mláďata opět usnou a rodiče se přestanou bát,
ten noční lovec už tu není,
už se mohou zase smát.

Na nevinnou oběť se již zapomnělo,
zrovna teď nebezpečí nehrozí,
je krásný slunný horký den,
a když vítr jim trochu pohrozí,
vytřou si písek z očí
a někteří si namluví,
že to byl jen sen.

Tady je život právě teď,
nebere se včera ani zítra,
co bylo nebo co bude,
mezitím se staví tlustá zeď,
a tak je to v téhle zemi všude.