Andělé

Lidé jsou jak andělé,
také mají křídla,
a mají tváře smutné i veselé.

Řekl jsem ti,
mohli bychom letět,
protože všichni máme křídla,
jen někteří z nás neví proč,
tak stále říkám, neboj se a skoč.

Představ si jak letíš,
máš pod sebou krajinu,
slunce nad hlavou cítíš
víc a víc každou vteřinu.

Co chtěla bys vidět, uvidíš,
tak neboj se, roztáhni křídla a poletíš.
Každá hezká myšlenka ponese nás výš,
tak věř a pravdu zříš.

Křídel mých šum se táhne blíž a blíž,
už to i ty uslyšíš.
Tak roztáhni své perutě,
když padala bys, tak snesu tě.

Má křídla unesou nás oba,
zvíří vzduch všude kolem
a rozplyne se i lidská zloba.

Tak už leť,
prosím tě hned teď.
Nemůžu čekat dál,
pod sluncem je velký žár.
Ještě chvíli budu se tady hřát,
tak stihne Ikarův mě pád.

Jen křídla mi pak zůstanou,
ale ztratím víru,
hezké myšlenky pak přestanou
a já už nepoletím výš.

Tak prosím leť,
půjde to, uvidíš...
tak leť už prosím
sem ke mně blíž.