Nostalgie

Sedím na posteli a sedím tiše.
už se mi i špatně dýše.
Neruším je u televize,
jen si čtu ty svý vize.
Ty jsou mého zájmu středem
a života,který vedem.
Nepoznám jestli správně to má tak být,
a NESTAČÍ jen chtít.
chci naději,bodoucnost a porozumnění,
nestojím o zapomnění.
Protože chci osvícení.
Mít ráda svůj svět-no nevím,
umět v něm žít-to si cením.
MyšLenky nemám jako pesimista,
ale bohužel ani né jak optimista.
Jak v tom vyznat mám se,
když pro ostatní magorem zdám se?!