DŽ

Písmeno tak zvané!
Kdo jsi tajný pane?
Jste myšlenka visící ve tmě?
Promiňte asi je to ve mně.
Omluvte, že vidím vás,
jako jádro v galaxii, řekněte zda je to snad
mou strohou fantazií?

Jako Ježíšek mi připadáte.
Jeho také nikdo nespatřiv,
kdo na světě je ještě živ.
Však o jeho bytí také víme.
Víme, sníme, přemýšlíme.
Představa jak vítr ve vánku,
fouká, fučí, nedá spánku.
Co o vás tedy říct....

Jak chybějící prvek jste,
co v tabulce je zajisté,
však neobjeven chemiky.
Zřejmě začnu od píky.

Jak obhroublé verše mé,
co nelíbí se každému,
však něco přec tajemné
vidím v tom saténu, jež zakrývá prostotu,
nicotnost a chudobu,
tajemství jež si ponechá
sebou až do hrobu.