Nikdy neslibovat

Přebírám špejle v dlaních
to napadlo mě jenom tak.

Dlouhé
tenké jsou.

Ohýbám je
štěpí se
praskají
pokroucená mysl
lusknutím prstu
v nebezpečnou zbraň se mění
paragraf.

A přibývá jich.

Je jich čím dál víc
těch kousků lámaných
párátek do zubů
na stole
decentně upravených
bodce pod hradbami
na ubrousku co leží
Eiffelova věž
ježci z kaštanů
jež v předpokoji stojí
dávají tušit
že bylo krásně
a že je fajn
zas tu být.

Splň slib
i kdyby to mělo stát život!

Pojďme se milovat.

Nechme vstoupit na tento svět
druhé
rovné
nesmrtelné.

Až louskat prsty budou si
do taktu zvonů katedrál
do dvanácti počítat
a pak znovu
zas a zas
až toho jednou ubude
maně budou naslouchat
a tušit že
duní čtvrt
půl
třičtvrtě
celá.

Zda CELÁ je pravdou
nikdy neslibovat
nikdy neselhat...