Šumění ve větvích
Šumění ve větvích
a vítr strhal všechny vzpomínky
do ticha hučí malé plamínky
snad výčitky pod čelem
lístek po lístku padá do trávy
v ránu osamělé postavy
smířené se svým údělem
v náruči žluť nahých chryzantém
se tisknou k sobě křehkými stvoly
a ve svém běhu pomalém
čas zase v hloubce bolí
mlčení rozervané řečí
potkala jsem tě,
kdyžs už byl něčí
a tak, živote, laškuj dál
spřádej své smělé představy
pod zvony velkých katedrál
mě už to jenom - pobaví...
Komentáře (21)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
Nádhera, líbí se mi :-)
Kdo jen dnes rozumí šumění větví, šumění listů? Je jako hudba..zda-li v něm lze nalézt třeba i nějaké poselství? Možná. Ještě jsem to nezkoušel. Ale je fajn to pozorovat a vnímat ;-)
12.10.2008 21:53:00 | Chancer
pekne, pekne, libi se mi to, sem tam to trosku ujizdi,ale jako celek je to velmi povedene, hlavne co se tyce rymu...
co se tyce vzpominek...nektere mam rada, jine vubec... si nevyberem, k memu smutku se mi do pameti vkradaji ty osklive :-(
09.10.2008 19:17:00 | saddova
gabkin,hanele m. - asi máte pravdu, bez vzpomínek to nejde.....tvářím se, že nejsou, ale ony si stejně najdou cestičku do myšlenek :-)
09.10.2008 18:31:00 | Verena
já hlasuju za vzpomínky - ne žít nima ale nevzdávat se jich... nemám větší poklad (jasně, jeden jo, malej, neposednej a blonďatej :o) než krásný a hřejivý vzpomínky... a tohle je krásný dílko
09.10.2008 16:55:00 | hanele m.
Mám smíšené pocity, básenka ve mne nechala hodně přemýšlení. Js to zajímavé a působivé dílko, zdá se, že život vedl Tvouji ruku k napsání těchto slov...
09.10.2008 06:41:00 | NikitaNikaT.
...hlavně ne apatii do ironického úsměvu...ubírá to na kráse...a já viděla fotografie z Počátek...byla by to věčná škoda... :-)
09.10.2008 00:21:00 | Lota
úžasně napsáno...potkala jsem tě
kdyžs už byl něčí
- to znám...přeju aby tě co nejvíc věcí rozveselovalo a nezbýval prostor na bolest :o)
08.10.2008 23:30:00 | just me
siorak - děkuji za milé přáníčko a vzkaz...bude líp, jak již kdosi říkal...
08.10.2008 22:15:00 | Verena
zlatý: já si pamatuji spoustu krásy...ale k čemu vzpomínky, život se žije přítomností...dnes, teď...nyní v téhle chvíli...
08.10.2008 21:54:00 | Verena
Vzpomínky
někdy
bolí
květy
podzimní
svou vůní
čelo vyhladí
a nitro pohladí...
08.10.2008 21:48:00 | Bíša
Škoda, že si nejsme chopni pamatovat jen to, co bychom si pamatovat chtěli...
08.10.2008 21:44:00 | zzlatý