Potulná

tiše plížili se
šedovousí mniši
/krajinou táhlo
klekání/

krajinou táhli
kejklíři
s promrzlými prsty
a vlčíma očima.

prázdá jitra prázdných jar
znám, já znám tě, znám!
mlžný králi
a ani závoj nezakryje
tvé žluté oči vlka.

potulné oči kejklíře

z dávných jiter, dávných jar

já znám tě, znám

- tvé stopy v krajině -
- rvá rudá mlžná ústa -
- tvůj mrakomlžný háv -
- tvé modré, modré ruce -
- tvé zjizvené dlaně -
- tvé----

Tiše!

plouží se
bezvousí
šedí
mniši.