Noc v boudě

Nad boudou snesla se noc a poslední brzy zmizí,
budu tu do rána sama a čekám na tu krizi.
Až v kamnech vyhasne a lampa zhasne.
Jen hvězdy budou svítit-to bude krásné.
Nyní jsou kamna do ruda rozpálené,
je mi vedro a oči mám omámené.
Přikrývám se státní vlajkou,ulehám a usínám,
ze strachu petrolejku ani nezhasínám.
Spím v bezesný noci a bez děsu,
najednou vzbudím se a zimou se třesu.
Kamna skoro vyhasly a já sotva lezu roztopit.
Kéž bych měla vodu,ve které se utopit.
Nemám ani na napití se,
že umřu žízní,docela zdá se.
Místo vody cigáro si dám,
v kamnech už hoří a já se ohřívám.
Opět beru vlajku a už zase spím,
ve strachu,že se ráno nevzbudím.
Avšak to se nestane,
protože po krátkém spánku oheň zase neplane.
Vylézám a je mi strašná kosa,
vezmu si glády,abych nebyla bosa.
Znovu zatopit velkou práci mi dalo,
spát už nelze,slunce už se probouzelo.
Žízeň vydržet se nedá,
i když z vody ze sudu žaludek se mi zvedá,
jdu ven a vodu si nakonec naberu,
doufám,že se z toho později poseru.
Nebo chytím žloutenkovou nemoc,
to bylo utrpení tahleta noc.