Život za zrcadlem

Kolikrát jsi myslel, že svět končí,
tolikrát ti srdce krvácelo.
Nemůžeš se vidět zvenčí,
nejsi za zrcadlem.

Mám pocit, že nevím kam jít
a co dělat se sebou bych měl.
Chci cestu ukázat, jít co nejdál,
až tam, kam bych jít směl.

Nevím, kolik věží má můj chrám,
ale je vysoký, je hrdý
a sahá až tam daleko, ke hvězdám,
i k těm bájným výšinám.

Věřím, protože věřit chci,
myslím, protože to umím,
byť jen málo na to stačí
a mou mysl bez kabátu síly
jen lehký jarní déšť promáčí.

Nevím, co dál ti říci mám,
jak bych mohl,
vždyť život životem je sám
a já nejsem jeho učitelem,
v povzdálí jen vyčkávám
a pozorně poslouchám.

Učitelem života je zase jenom život sám
a proto uč se žít,
jak jen budeš chtít,
ale pamatuj, že až se ráno probudíš,
zas jen sebe v zrcadle uvidíš.
A tak se snaž,
ať oči otevřené máš.