V dešti

Už zase prší a désť škrábe,
déšť škrábe mi na duši,
jen tu není vůbec nikdo,
kdo by kapky usušil...

Nejsme spolu, nejsme sami,
hanbíme se vzájemně,
jak jen můžeš býti šťastná,
štěstím zářit bezemně??!!

Slíbila jsi věrohodně,
že mě budeš sebou brát,
však ty´s jako "přítel dobrý",
nechala mě v dešti stát.

Pořád čekám v bouřce naší,
pořád stojím v kapkách deště,
a duší prosím v odpuštění,
snad se někdy vrátíš ještě.