Temná noc na chladném hřbitově

Temná noc nad chladným hřbitovem,
kdosi tu zpívá a píseň jeho se nese,
je slyšet všude kolem, zpívá ji voda v řece
i hejkal v lese...

Temná noc nad chladným hřbitovem
a člověk míní, Bůh však mění,
a tato kobka nechť je mým domovem,
ať ona trestem mi je za hříchy v snění...

Temná noc nad chladným hřbitovem,
říkám si, že ráno snad už nespatřím...
Temná noc a všechno řeším s úsměvem,
ač mezi šťastné vůbec nepatřím...

A tma je všude kolem,
jen měsíc nepatrně svítí,
a hřbitov bude každému jednou domovem,
domovem chladným, posledním místem k bytí...

Však do té doby zbývá každému čas nějaký,
a proto, do té doby, žij život lecjaký,
měj v něm dobré víry, vychovej si děti,
ať nevnímáš už nikdy víc jak ti ten čas tak letí...