JAKO KAŽDÝ DEN . . .

.

lhostejná sobota brouzdá spadaným listím
po nábřeží se chodívalo mezi mosty
nebo až dál - k parku
mezi stíny stromů
trochu jiný román
jako od Ernsta Hamingwaye

Je vlastně také po válce
/ostatně jako každý den/
někde nějaká končí
jinde zase začíná . . .

hledám v trávě pár kaštanů
jen tak
abych měl něco do kapes podzimu
když bolí klouby
a lupe to v páteři . . .

spadané listí už zase navlhlé
táhne svým pachem k zemi
pár psů poštěkává na trávníku
z vody je sleduje osamělá labuť
svou bělost zrcadlí po hladině
jako zářivý oblak
co se rozvaluje nad Těšínem
jako před léty
jen stromy hodně zmohutněly
a já jsem zestárnul

sunu se opadaným létem
a vzpomínám na Tebe
jaké to bylo v padesátém sedmém
mělas tehdy teplé dlaně
a Tvé rty se rděly touhou po polibku
. . .

.