Květina

Kde ty spálené mosty jsou?
Nevím, nevidím je,
ale tam v dálce,
tam za vodou
má něco vůni tak známou.

Proč tak v dálce,
Proč tak krátce,
byla jsi krásnou barvou,
na mé zahrádce?
Byla jsi květinou.

Stalo se tak náhle,
že nerozkvetlas v růži mou
a já vidím jasně,
že už nejsi ani tou květinou,
tou co roste za vodou.

Co sžírá mne touhou svou,
to nezmění se,
i když supi tou silou velikou
mou kůži na poušti silně dřou.

Plevel zůstane plevelem,
však každé květiny je škoda,
když v plevel se promění,
ten co z nečisté země pramení.

Ať rostou ,
tam daleko za vodou,
jen květiny prorostlé loukou,
ať krásou svou,
změní louku v krásu nemírnou.