ŠELEST . . .

°°

tvá slova
jako
podzimní píseň
jako
šelest opadaných žalů
okolo Tvého prahu
sípající dech
skomírajícího dne
bez radosti
jako nedopitá číše
dál zapomenutě
hyzdí ubrus po mamince
s kyticí uvadajících květů

a přesto
od svatého Sarkandra
slyším jak varhany zní
vznešený chorál proniká do ulice
chodec utlumí krok a naslouchá
i Árión s delfínem
tiší po želvách šplhající děti

Tvá slova
jsou jako podzimních ohnišť
štiplavý dým
po tváři rozmáznutá šmouha
pár zbytečných slz
a žádná modlitba
a žádná víra
že bude líp

jen šelest opadaných žalů
okolo tvého prahu
a nic víc . . .

.