Návrat

ON:
Ach konečně jsem u Vás, kvítku sladký,
mé kroky pouze k Vám mne vedly zpátky.
Jsem znaven, neboť cesta byla nesnadná,
já putoval k Vám temnou nocí do rána.

Oř můj, ten v půli cesty padl vysílen,
však k cíli já se blížil každým dnem,
brodil se močálem, když měsíc z mraků vyšel,
bludiček mámení v tom temném místě slyšel.

Na rtech už smrt, a Vaše jméno šeptal jsem,
teď k nohám Vašim klekám cestou vysílen.
Zlíbám Vás celičkou, a z posledních svých sil.
Pro tento okamžik já v naději jsem žil.

Že miluji Vás, dávno už jsem pochopil.

ONA:
(Jak snadný jsem já šípu jeho cíl ...)

Nemohu jinak, podléhám Vám zcela,
můj milovaný, vždycky jsem Vás chtěla ...

Váš hlas jak ze sametu v tiché noci poslouchat
a roucha lem Váš s pokorou Vám zulíbat,
a ruku svoji k tváři Vaší přitisknout,
jsem bezbranná, jsem v zajetí těch něžných pout ...

Jsou ukovaná z měsíčního svitu,
ze stříbra hvězd a z bláhového citu,
jež srdce mého bránu odemyká.

Váš sladký hlas teď do mé duše vniká,
hojivý balzám, sladká medovina
či krůpěj čistá letošního vína
je proti Vašim slovům pouhý kal ...

Do srdce mého Vy jste vyzpíval
své upřímné a něžné vyznání.

Lásce mé k Vám už pranic nebrání ...