Kdo ví...

Vím, že jednou budu stará, sama a opuštěná,
Budu však vědět, že celý svět pro mě to znamená,
Krásu, štěstí, lásku, radost, potěšení
A tohle se přeci, věřte, nemění…

Vím, jsou to slova zvláštní,
Že vím, že budu sama,
Ale když tak o tom přemýšlím,
Je to vlastně pravda…

Neumím lásku dávat,
Neumím lásku brát,
Nevím, kde stala se ta chyba,
Musím sama sebe se ptát…

Na svoji lásku stále myslím,
Ale musím se ptát,
Jestli to, co k ní cítím,
je to pravé…

Ano, říkám mu:
Lásko, miluju tě…
Co to však je,
Lásko, chci tě???

Není to jen chtíč,
Co příroda vymyslila,
Aby si potomky vymodlila???

Láska to je věc sentimentální,
Každý si myslí, že ví, co se v ní ukrývá,
Já však nad tím stále přemýšlím,
U skleničky vína…

A říkám si:
Kdo ví???