co s tím...co dál...

Moje hříšná touho,
jsi sen,
co za dvojitým zámkem noci
nechávám si zdát.

A jen, když je
Měsíc za mraky a nikdo se nedívá,
šeptám Ti něžně,
jak moc Tě mám rád.

Jak hluboce Tě miluju
a nechci bez Tebe už být.

Když listy žloutnou
či mají barvu jako oheň,
když zima vše zakryje
sněhovou peřinou,
když první lístky
hledají hřejivé Slunce
a když pak vyrostou,
chci stále mít své prsty
s Tvými propletené,
vidět stále Tvou tvář
a těšit se společně
ze všeho kolem.

Kreslit Ti na kůži
svým prstem obrázky,
Dívat se jak po Tobě
ve sprše provázky
vody stékají od vlasů
po paty...
ne, myslím, že nebudeš
mít rozpaky.

Večer Tě přikrývat,
aby Ti nebylo zima,
ve dne být s Tebou,
abych už nikdy
v Tvých očích
neviděl smutek.

Lásko...
Jedin(ečn)á...
Nedosažitelná...
Největší...

Stojíme v galerii
před obrazem
holčičky pod jabloní
s jablkem v dlaních
a mlčky se díváme...
Ne, nemusíme mluvit,
rozumíme si i tak.
Stačí se jen
vzájemně
dotknout
či
setkat se
pohledem.

12.10.2008