Převozník do tmy

Přichází tma.
Tma černější než noc.
Jen jeden tu tmu zná
a on je na mě až moc.

Nečekala jsem, že ho uvidím,
a už vůbec ne tak brzy.
Z tohohle se už neprobudím.
Nepomohou žádné slzy.

Dívám se na něj a on na mne,
a oči typu supernova
se nedívají příliš lákavě.
Však to myslela si mnohá.

Pohnul se ke mně
a já vstala jsem.
Hábit zašustil jemně
nad prachovým nánosem.

Pak jsem se náhle
podívala na své tělo.
Jen rány táhlé,
kde celé maso býti mělo.

A to je konec.
Ach, Maria Panno!
A dva modré plamínky
mi odpoví ANO.

Odznaky tvora, co přede mnou stojí,
to je nabroušená kosa.
V očních důlcích dva plamínky žhnou
a chodidla jsou bosá.

PŘIŠEL TVŮJ ČAS.
HEZKOU CESTU, TEĎ PŮJDEŠ DÁL.
Náhle jen poušť bez všech krás,
kde před chvílí stál.

Teď půjdu dál,
tudy, kde bůh nic nenasázel.
Ráda, on se trochu smál,
když mě sem doprovázel.

Nebojte se umřít jako já.
Neboť je tu Smrť, onen pán.
Mrkne na vás a poradí,
neb s ním už není nikdo sám.